06 Matterhorn
Švýcarsko - Zermatt
Místo: Zermatt – Hörnli Hütte
Oblast: Walliské aply
Stát: Švýcarsko
Trasa: Zermatt – Schwarzsee - Hörnli Hütte
Účastníci: Radka, Libor, Jirka
Období: 4. – 9. červenec 2005
den 1
Je 19:00 hodin 4.7.2006 a my sedíme v autě které má za cíl Zermatt ve švýcarských alpách. Cesta ubíhá né příliš rychle, a tak se plány velmi pohotově mění. Původně jsme měli vyjet už kolem 15:00, abychom byli v Zermattu do 9:00, ale Libor se jaksi zapinkal v práci. Nespěcháme tedy a poctivě si vychutnáváme cestu, pozorujeme okolí, poměrně často zastavujeme a fotíme.
den 2
Do vesničky Täsch přijíždíme okolo 14:00 následujícího dne. Rozhodnutí je jasné a zůstáváme zde v kempu do následujícího rána. Alespoň se stihneme podívat po okolí, zkusit místní pivo a odpočinout po cestě. Cele to na mě působilo tak nějak zvláštně. Čekal jsem skoro panenskou přírodu, hlavně louky, krávy, lesy a nad nimi tyčící se skalní obry. Opak byl bohužel pravdou. Cele údolí až do Täsche bylo jako by v prachu, špíně a vůbec to tu nevypadalo pěkně. Na každém metru dělníci, bagry a prach. No prostě mi to připadlo jako by celé to údolí od Vispu bylo jedno velké staveniště a suťovitě. Chápu, že se cesta a vše kolem ní musí nějakým způsobem udržovat a opravovat, prostě mě to jen zaskočilo.
den 3
Ráno vstáváme celkem brzy, ale nakonec to balení nejde tak rychle jak se předpokládalo a nahoře v Zermatu jsme okolo 9:30. Jednou z možností, jak se tam dostat, je zubačka. Cena lístku je 7,60 franků. Tuto možnost jsme využili i my. Vláček je poměrně luxusní a velmi moderní. Jezdí celkem často, cca. každých 20 min. Prostě příjdete na terminál, koupíte si lístek, chvílí počkáte a jedete. Pohoda. Další možností je využití taxi. Prý se dá cena ukecat na 5 franků na osobu, ale nemůžu to potvrdit. No a konečně 3 možnost pro ty zdatnější jít pěšky. Je to sice jen 5km, ale stejně. My to šli zpátky blbci po asfaltce a už bych to nechtěl zažít. Kolem potoka vede ještě turistická cesta, ta by byla asi lepší na kotníky, kolena... Zermatt jako městečko je opravdu nádherné. Sice je to samý penzion, hotel, restaurace a spousta a spousta obchodů ale i tak je to opravdu nádhera. Co mě opravdu překvapilo je to, že i zde natrefíte na McDonalda. No prostě vetřou se všude. Je to poměrně rušné mestečko. Protože tu mají auta se spalovacími motory zákaz, najdete tu na každém rohu autička (nebo spíše vozíčky jak bych to nazval) na elektrický pohon, dokonce i policie se tu prohání v jednom takovém.
Našim cílem prvním cílem byla chata Hörnli. Převýšení cca. 1600m. No tak jdeme na to. Ze Zermattu se vymotáváme asi po půl hodině, ještě jsme pro jistotu zkontrolovali ceny lanovek (co kdyby náhodou zrovna dnes jezdili zadara) a jde se. Dále je to už ta klasická alpská příroda plná luk, lesíků a skal. Na Schwarzsee je to pěkný kus a cestou nás ještě ke všemu stíhá déšť. Zpočátku je to jen takové mrholení ale, jakmile opuštíme úkryt posledních stromů déšť nabírá na síle a nás to nutí obléknout si bundy. Procházíme pod lanovkou na druhou stranu. Zrovna zde mě najednou přepadá šílený pocit hladu a vzápětí na to ztrácím úplně sílu. Uvědomuji si, že jsme vlastně ani tak nějak moc nestihli posnídat spíš jsme jen něco zakousli aby se neřeklo. Tak to bude mazec. Na chatu zbývá slabá hodinka a k tomu ten hnusný déšť. Poslední kroky na chatu Schwarzsee jsou opravdu s vypětím všech sil. Libor s Radkou už jsou nějakou dobu zde a sedí si u teplého čaje. Na chatě se alespoň převléknu do suchého. Ještě že jsem si dal ty věci do igelitky. Chtěl jsem si koupit pláštěnku na batoh ale Libor prý na co ti bude, mě datoh mepromokne a když tak nej to trochu zvlhne. No abych to zkrátil, tak i Libor asi bude potřebovat pláštěnku. J Počasí se mezítím protrhalo, přestalo pršet, my se najedli a je čas vydat se na cestu dál. Padla ještě debata jestli to tady někde nezabivakujeme, ale to by se asi moc místní netvářili kdybychom jim postavili stan někde tady u chaty. Nic jde se dál, dnes tam ještě stejně dojdeme.
Asi po 20 minutách kdy jsme zdolali takový malý kopeček se zase šíleně zatáhlo, začalo pokapávat a najednou se ozval hrom. Po 5 minutách se spustil takový šupec, že jsme měli co dělat postavit stan. Asi minutu jsme hledali místo tak abychom nešli vidět z chodníku ani z chaty. Viditelnost byla cca. 10m nic nebylo vidět tak libor říká: “tady je skvělé místo nikdo nás neuvidí a jsme v závětří “. Jak jsem říkal, ten stan stál tak rychle jako nikdy. Jo když jsem se díval doma na předpověď a říkal že mají být 2-3 dny bouřky Libor na to, že jako ne, že to bylo na něco jiného a že bude pěkně. Tak nevím no. Asi po 2 hodinách přestalo pršet a pak se nějak radka podívala ven a ona už ani nebyla mlha, zato jsme krásně viděli chatu Schwarzsee i lavičku na chodníku ktarý byl od nás asi 15 m. Závětří tam sice bylo to jo ale vidět nás šlo totálně. V tu chvíli Libor vykoukl ven otočil hlavu a BYL TAM. MATTERHORN v celé své kráse. Obr jako blázen. Řeknu vám to bylo něco nádherného. Všechny okolní vrcholy jsou součástí poměrně vysokého hřebene a tak moc nevyniknou, ale tohle byla paráda. Na fotkách vypadá meší jako taková normální krásná hora. Ale ve skutčnost je to opravdu ohromnomná „hromada kamení“. Když postě jen jdete o nic nejde celý den vidět jen mlha a vy nemáte vůbec ponětí jak to vypadá kolem, pak na chvíli zalezete do stanu a za 2 hodiny vylezete a před vámi je takový šutr, to prostě vnímáte úplně jinak něž kdybyste jej pořád viděli. Byl tak blízko, že by se něj dalo skoro šáhnout a přitom tak daleko. Prostě nepopsatelné. To musíte opravdu vidět. Když jsme ho ještě viděli poslední den za svitu sluníčka a s vymetenou oblohou zdál se být menší.
No ulehám s krásným pocitem jaky jsem už dlouho neměl.
den 4
Ráno pořád hodně prší a tak se jen tak válíme ve stanu. Asi po půl jedné to přestává a nějak se to trhá. Jde se na lehko. Stan s věcma necháváme zde a bereme jen to nejnutnější a nejcennější. Cela cesta je překvapivě pěkná sice v lámávé skále ale v těžších partiích docela dobře zajištěna, takže víkendoví turisti to mají jako by výstup na Rysy. Asi nemá cenu popisovat cestu bo je to opravdu čistý choďák a žádna záludnost Vás nečeká. Asi jen 2 místa se jsou po takové železné lávce a schodech které jsou poměrně i poničené od padajícího kamení, občas nějaký ten kus železa chybí ale je to v pohodě. Ono ostatně je dobré dávat veliký pozor po celou dobu na padající kamení protože jeto celé opravdu hodně lámavé. Na jednom takovém uzkém místě chodníka leží takový velký balvyn, který tam asi dřív nebyl a při představě že padá a vy jste přímo pod ním ….
Chata Hörnli je v celku velká a poměrně udržovaná. Jestli jsem to správně pohopil je otevřená pouze od července do záží včetně (ale jak říkám nevím jestli jsem to správně pochopil). Dali jsme si tam čaj a colu protože jsme to nějak zapinkali s vodou, šli se podívat na nástup do hřebene k sošce madony. Škoda že nebylo nic vidět, výhledy by mohly být skvělé. Začalo přituhovat a zvedal se vítr a tak jsme se vydali zpět nad schwarzsee do stanu. Radka dostala takový nápad nebo možná spíše chuť na pivo nevím, že jako bychom mohli jít na chatu si na chvíli sednout. Nikdo nebyl proti a tak slovo dalo slovo a už si sedíme pěkně na chatě při 2 deci červeného a coly. Mimo to musím řící, že lepší víno jsem nepil. Dali jsme se do řeči s číšnikem od kterého se později dozvídáme že je portugalec. Díváme se na fotky ze zimy a tiše a nenápadně slintáme nad tímto skvělým lyžařským střediskem.
den 5
Vstáváme do krásného slunného rána a Matterhorn se nám ukazuje v celé své kráse. Nějak se nám nechce balit a tak jen tak poleháváme venku a sušíme ještě vlhké věci. Kolem poledne přeci už jen scházíme dolů Zermattu a pomalu si uvědomujeme, že náš výlet pomalu konči. Radka si jde ještě na Schwarzsee udělat ranní očistu což mimochodem trvá minimálně půl hodiny. :-) Sestup dolů je v takovém pohodovém tempu a asi nikomu se z tudma moc nechce. Zastavujeme se ještě u potůčku a dobíráme vodu, konečně po 2 dnech se můžeme pořádně napít. Převlíkáme se do vzdušnějších věcí, obědváme a pokračujeme dál dolů. V Zermattu ještě okukujeme obchůdky. Libor chce domů přivézt nějaké dárečky a tak kupuje čokoládu. Přemýšlím jak jít dolů. Radka s Liborem jdou pěšky. Mě nějak bolí koleno ale nakonec jdu taky. Po asfaltce žádná sláva. Chtělo byto alespoň sandály a né ty D-čkové boty. Ke konci ty mohy byly fakt už chudáci. Souběžne nějak s cestou vedla ještě i turistická pěšinka. No příště.
U auta jsme se převlékli a šli se osprchovat do kempu. A Libor opět zaperlil. Ztratil telefón. OPĚT!!! Lital po celem Täschi tam a zpět a hledal a hledal a hledal. Dvakrát jsme vyházeli celé auto a nic. Až ten pám od parkoviště mu ho vrátil že ho vytratil. No není nad to nosit si mobil na klipu za opaszem když máte ještě zaplý bederák od batohu. Že Libore?
den 6
Felina už nějakou tu hodinu jede a já jsem celý dolámaný. Asi kolem půl 11 vyhazujeme Radku doma v Ostravě a za další slabou hodinku jsem doma i já. Výlet to byl vzkutku parádní a už se těším až si jej zopakuju.
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
|
Autor článku : Kuráň,Jiří [ 11.2.2009 ]
