06 Vysoké Tatry červen
Vysoké Tatry
Místo: Štrba
Oblast: Vysoké Tatry
Stát: Slovenská republika
Trasa: výstup na Zbojnickou chatu, chatu pod Rysmi
Účastníci: Kikin, Hanyska, Iva, Jirka
Období: 14. – 19. červen 2006
Již se železnou pravidelností otevíráme turistickou sezónu ve Vysokých Tatrách. Letos bylo oficiální otevření na Hrebienku okořeněno pokřtěním knihy xxxxxxx na Zbojnické chatě. Tuto událost jsem si nemohl nechat ujít, už jen proto, že výstupy na štíty a přes sedla bylo možné pouze se zimní výzbrojí a to jaksi s ostatními nešlo.
Den 1.
Vyjeli jsme ve 12:50 do Žiliny, kde jsme měli na přestup asi 10 minut. Do Štrby dorážíme okolo 16:30. Hned se jdeme ubytovat jako jediní do kempu. Příjemným zjištěním byla výrazná sleva v kempu. Na místo 140,-SK jsme platili pouze 100,-SK, prý že ještě není sezóna. No skvělé. Mamina opět nezklamala a nutno podotknout, že po celou dobu pobytu byla velmi příjemná a vstřícná, což se ovšem nedá říci o mužském obsazení místních. Protivné a dotěrné mušky opět nepřekvapily a znepříjemňovaly nám každý večer pobytu, který jsme si my ovšem zpříjemnili otevřením lahvinky a plánováním dalších dnů. Byli jsme ale stejně všichni doštípaní a do druhého dne to vyrašilo jak neštovice za mlada ve školce.
Den 2.
Ráno vstáváme okolo 6 hodin, což - jak se zdá – je na zdejší poměry neobvyklé. Zubačkou v 6:55 jedeme nahoru jako jediní turisti. V zápětí chápu proč. Spoj na električku jede o hodinu později, což nám ale velmi komplikuje plány. Chtěli jsme stihnout slavnostní ceremoniál na Hreienku , který začíná v 8:00, a pak se pokračuje na Zbojnickou chatu. Čekání jsme si zpříjemnili menší snídaní při krásném výhledu na Štrské pleso a zasněžené vrcholky Tater. No, abych to zkrátil, na Hrebienok dorážíme o půl 10., z čehož samozřejmě nejsem nijak zvlášť nadšen. Křest na „Zbojandě“ má být v 11:00 a to už jaksi nestíháme. No nevadí. Zubačkou s nami jela nejaka trida mladych asi litevskch pubosu, kteří cestou na Zbojandu sli v teniskach a s igelitkami….coz jsme my ani jini turiste nedokazali pochopit,…o to min chlapi z horské služby, které jsme potkávali cestou.…no,….proč ne – jak se říká proti gustu….Dorazili jsme teda na Zbojnickou chatu a dali si skvělý čaj a něco do žaludku. Cestou zpět jsme se ještě mrkli k vodopádům a kolem Bilíkovy chaty…….do kempu jsme dorazili vcelku unavení, a tak jsme docela brzo zalezli do stanů a spokojeně usli.
Den 3.
Ráno jsme se domluvili, že se zajedem podívat do Popradu, prošli se po městě, navštívili obchůdky se sportovním zaměřením a jen slintali nad vybavením-Kurys s Kikinem nad Mammut Extréme, lezeckým vercajkem, oblečením a různýma vychytávkama…a my s Hančou jsme se zastavovaly taky skoro u všeho. Zaujal mě expediční stan Husky…No, museli jsme to jít zajíst do místní stylové hospůdky.
No vlastně pravý cíl této cesty spočíval v navštíveni zdejšího aqua parku, ale po zjištění co za tuto zábavu chtějí za nehorázné prachy mě přešla chuť na nějakou vodu. 600,- Sk za 3 hodiny zábavy. Tak to fuck off. J Zavítali jsme tedy do obchoďáku s lezeckou stěnou, která měla vevnitř útulnou kavárničku K2 s příjemným posezením – jen ti lezci chyběli. Ale pokecali jsme, popili něco kofoly a prostě si ten odpočinkový den užili.
Večer jsme v kempu rozdělali oheň, opekli buřty, a s Hanyskou nachystaly papu na zítřejší výšlap.
Den 4.
Cílem byla Chata pod Rysmi. První hodinu se šlo ve stínu lesa což bylo velice příjemné, protože sluníčko už pálilo od samého rána. Na rozcestí u popradské chaty jsme práskli nějakou snídani. Mají tam pěknou hromadu uhlí tak kdo si chce trošičku máknout a vzít si navíc 5 kilo budiž mu odměna teplým výborným čajem. Nějak mi připadlo jako by ta cesta byla jiná, jo už jsem tu hold dlouho nebyl. Nutno ovšem podotknout, že se šlo velmi na pohodu. Prostě jsem si to strašně užíval.
Šlo se stezkou pro nosiče, bo turistická byla ještě „tak trošku pod sněhem“. Hanča se u řetězů trošku sekla, Kurys s ní jako správný gentlemann zůstal, a tak jsme s Kikinem ten kousek na chatu došli sami, vypili čaj a valili dolů.
Kolem 2 se začalo nebezpečně zatahovat což nás varovalo abychom se zvedali k odchodu. Na rozcestí začalo silněji mrholit což ovšem asi po půl hodině přešlo a začalo opět na popradské chatě kde už ovšem kapalo o něco více. Než jsme došli na Štrbské pleso byl už poctivý déšť. Cestou dolů mě chytlo koleno. Blbá zima. Pleštil jsem s sebou na ledě a blbec to úplně nevyléčil. Frajersky jsem s tím začal po 3 týdnech lyžovat a to byla chyba. No ale to jsem odbočil. Na zastávku Popradské pleso jsme došli asi minutu po odjezdu električky. Tak to fakt nasere stihli jsme ji jen zamávat. No nic čeká nás tedy ještě poslední dnešní výšlap. Ono to vlastně ani není výšlap spíše takový kopec, však to znáte ne. Ale jak se už člověku nechce a navíc to koleno tak je to fakt opruz.
Kiki nás něco před půlnocí opustil a odjel z osobních důvodů domů dříve.
Den 5.
Pojali jsme to pohodově. Ráno jsme si přispali, udělali s Kurysem dobrou vaječinu a vyrazili si „svým tempem“ k vodopádu Skok – nic jsme nehrotili, sluníčko krásně svítilo…Cestou zpátky jsme si obešli Štrbské pleso a zašli na poslední večeři do Frukotky a hurá zubajdou dolů do Štrby. Udělali oheň, pokecali,….idylka J
No vlastně ono už ani nebylo kam jinam jít. Sedla byla pasé vzhledem k naši chybějící výzbroji a tak jako správní turisté nasadili sandálky, čepičku a brýličky a hurá na to. Prostě jsme si to užili i z toho druhého úhlu pohledu kdy nesmýkate na zádech příšerně těžký batoh, na nohách nemáte boty vážící 4 kila a v ruce ručník na pot. Je to taková pohodová hodinová tůra z části lesem z části kosodřevinou. Chodník je docela fain takže i v sandálech se šlo celkem v pohodě (nazouváky bych už opravdu nedoporučoval), jen člověk musel dávat trochu víc pozor kam šlape. U vodopádu jsme nafotili nějé ty fotky a rychle zpátky na pořádny dlabenec. Jako každým rokem, i letos jsme navštívili restauraci Furkotka ve Štrbském Plese. Letos jsem udělal výjimku a místo klasického řízku jsem si dal grilované křídla a musím říci, že to byl koncert chuti a prožitku J. Prostě mají za to jedničku s náklaďákem hvězdiček.
Den 6.
Klasický den odjezdu. Zvážoval jsem možnost jed už včera večer, ale když nemusím do práce tak je škoda tu ještě jeden den nezůstat a jen tak si zalenošit. Odjíždíme tedy dnes ve 12:00. Od rána jen tak lenošíme, holky mají ještě snahu nachytat bronz a tak se smaží na sluníčku. Pomalu balíme a opouštíme kemp. Do Žiliny jsme vychytali klimatizovaný vagón a tak je cesta kopr.
Co říci závěrem – snad jen, že jsme si to všichni užili, pročistili hlavy, vyšlo nám super počasí a já sama za sebe můžu říct, že jsem si odvezla spoustu krásných zážitků. Těším se na další akci.:-)
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
| 
| 
|
| 
|
Autor článku : Kuráň,Jiří [ 11.2.2009 ]
