Pohodová turistika v Julských Alpách. Tak nějak zněla nabídka cestovky Alpina na pořádanou akci v Julkách. Vlastně s tím za mnou přišel Řemďa. A vzhledem k tomu, že v plánu byl i vystup na Triglav tak jsem souhlasil. Odjíždělo se v pátek v 21:00 klasicky z Brna. Cestou přes Rakousko a částečně i Italii. Vlastně vzhledem k tomu, že jsme celý týden trávili v pohraničí těchto zemí, tak jsme nějak pořád přejížděli přes tyto země po celý týden.

 

První výlet resp. výšlap se uskutečnil v Italii, od jezera Loghi di Fusine které leží na kótě 929 m.n.m. do sedla Forcella della La vina 2055m.n.m. Nic moc zajímavého první den. Jen takové to tupé bušení do kopce. Prostě jen jdete čumíte pod nohy kam šlapnout a nechávate se spalovat sluníčkem. A to jsme ještě nevěděli, že z druhé strany sedla vede asfaltka. Fakt parádní sestup. I když se to občas zkrátilo mimo asfalt, stejně to byl hnus. Nemám rád takové sestupy. Večer Přejíždíme do kempu v Bovci. Dáváme večeři a jde se do hospůdky s ostatními lidmi z Výmezu na pivo (jak jinak že? J).

 

Druhý den je v plánu výstup na 2587 metrů vysoký Kanin. Lanovkou vyjíždíme z Bovce na xxx. Šetříme asi tak 1500 výškových metru tupého bušení v nepříjemné suti. Celý výstup je strašně fain a já si ho fakt užívám. Není to jen takový ten klasický choďák ale je zde i trochu těch technických pasaží, kde je zapotřebí použití rukou. To právě činí celý výstup atraktivnější. Spousta lidí později označila jako nejlepším výstupem celého týdne právě výstup na Velký Kanin. Po návratu do kempu a večeři přišla na řadu bečka. Samozřejmě nastal problém s pumpou, který se někdo snažil vyřešit pumpičkou na kolo. Vcelku komická situace. Naštěstí se našla pořádná pumpa a Starobrno mohle téci proudem J.

 

Den 3 byl pojat jako odpočinkový. Tedy alespoň pro většinu. V plánu byl kanyoning a hydrospeed. Ti co se nechtěli zůčastnit žádné této aktivity, se vydali na průzkum Bovce a podívat se na největší slovinský vodopád xxx. V celku pohodový den.

 

Čtvrtý den jsme se vyjeli podívat do sedla Vršič 1611 m.n.m. Pro autobus celkem úctyhodný výkon. Vlastně i pro řidiče. Ty zatáčky byly fakt užasný. V plánu byla Majstrovka. Výstup sutí a v celkem nic moc. Prý nejnezáživnější výstup celé akce. Ještě, že jsem se vydal s Jirkou na opačnou stranu. Výhledy na Prisoinika jsou opravdu uchvatné a ferrata pře prisoinikovo okno musí být fascinující. Čas 5 hodin myslím mluví za vše. V podvečer jsme se jeli podívat do Kranjske gory k jezeru s bronzovou sochou Zlatogora, syna slovanského boha války Triglava. Pověra hovoří, že kdo si Zlatogora osedlá, toho Triglav nepustí na vrchol a při výstupu zahyne. Přežili jsme všichni. Večer, s vyhlídkou na náročný výstup uleháme vcelku brzy.

 

Den pátý, den D. Ráno balíme tábor a přesouváme se do doliny Vrata. Před námi je výstup na nejvýšší vrchol Julských alp a zároveň celého Slovinska Triglav. Je to národní symbol Slovinska a jeho silueta je dokonce vyobrazena na státním znaku. Jeho hlavní dominantou je severní stěna, která se se svými 900 metry řadí na druhou příčku celých alp. Vyšší je již stěna Eigru. Triglav byl jedním z prvních významných alpských vrcholů, na kterém stanula lidská noha. S vrcholem Triglavu je nerozlučně spojeno i jméno místního faráře Jakuba Aljaže, který byl náruživý alpinista – planinec a žil ve druhé polovině 19. a v prvé polovině 20. století v blízkém středisku, v obci Dovje – Mojstrana. Sám stanul na vrcholu Triglavu nejméně třináckrát. Roku 1895 odkoupil Aljaž symbolicky malý prostor na vrcholku Triglavu a na tomto místě nechal postavit malý sloup – útulek před nepohodou, který se podle něj jmenuje Aljažev stolp. Na Triglavu byl postaven 7. srpna 1895 a na původním místě stojí dodnes. Dnes ocelový dutý sloup kruhového půdorysu, do něhož se vtěsná 5 - 6 osob, vytváří Faradayovu klec a dokáže tak ochránit ukryté osoby před zasažením bleskem.

Dnes je vzhledem k pozdnímu odchodu v plánu vystup „pouze“ na Triglavsky dom na Kredarici. Celý výstup byl fascinující. Spoustu technických pasaží. Prostě pohodička J. V podvečer ještě Michal vysvětluje jak se správně obléci do úvazků a správně jistit. Večer je samozřejmě na chatě veselo a jako správní Češi jdeme spát až jako poslední dlouho po zavření baru.

 

Ráno vstávám velmi brzo, něco málo po 5. Vybíhám ven nafotit svítání pod Triglavem. Po 3 a půl hodinách spánku nic moc. Počasí je nic moc. Tedy spíše nic než moc. Pořád se to tam honí. Nakonec se božstvo smiluje a dovolí nám vystoupit v poklidu na vrchol. Výš už to v Julkách nejde. Výhledy jsou úžasné. Škoda že jsem si sem nevzal foťák. Jak již jsem psal na vrcholu stojí Aljažev stolp. No to by nebyli češi aby nevymysleli nějakou blbinu. Nacpalo se nás tam „13“ slovy třináct. Neuvěřitelné. Pohodičku na vrcholu vyrušil neúprosný čas a zavelel k sestupu. Od chaty sestupujeme velmi dlouhým údolím Krma. Dole nás čekal autobus, kterým jsme odjeli do dalšího kempu.

 

Další den byl opět tzv. odpočinkový. Koupání v jezeře Bled. Prohlídka města a okolí. Návštěva úchvatné soutězky Vintgar. A dále pěší návrat k Bledskému jezeru. Večer v kempu se konala rozlučková párty. Alkohol tekl proudem, rozdávaly se medaile, zpívalo no prostě strašná sranda. S úderem 1 hodiny ranní nás chtěla paní správcová nacpat do stanu ke spánku. To se nám však nelíbilo a tak k její nevoli jsme se rozprchli po okolí.

 

Poslední den ráno bylo jasné, že po včerejší párty žádný zákeřný výlet nehrozí. A tak se celý den jen flákalo v okolí nějakého jezera. Příjezd domů v 6 ráno následující den. Po kratičkém rozloučení se rozprcháváme domů.